Musíme prožít život jako slon?

Když v Indii vychovávají v zajetí sloní mládě, zpravidla ho přiváží k silnému kůlu v zemi. Mládě slona je přivázáno provazem na noze, který omezuje jeho pohyb. Může se pohybovat pouze v kruhu, který je dán délkou jeho provazu. Nemá dost síly, aby provaz přetrhlo, a tak se nakonec smíří s tím, že má omezený životní prostor. Vryje si do paměti, že co je za hranicí jeho životního prostoru, je pro něj nedostupné. Postupem času, když roste, zvětšuje se i jeho síla a v dospělosti, kdy už je to velký několikatunový jedinec, by mu stačilo jen trocha úsilí k tomu, aby provaz přetrhnul. Jenže to neudělá. V mládí se tento slon naučil, že to nejde, a věří tomu i v dospělosti. Dalo by se říci, že je ve vězení, které je pouze založené na jeho víře. A tak celý život nakonec prožije přivázán ke kůlu s omezeným životním prostorem a omezenými možnostmi.

Paradoxně to tak má i mnoho lidí. Jediný rozdíl je v tom, že jejich provaz je neviditelný.