V práci strávíme velkou část našeho života. Otázkou je, zda je to část, která nás naplňuje, nebo frustruje.
V minulosti byla hlavním důvodem možnost zajistit si prostředky pro obživu. To samozřejmě platí i dnes. Z tohoto důvodu jsme byli v devatenáctém a z počátku dvacátého století ochotni pracovat často v nelidských podmínkách. Jak se však postupně naše společnost vyvíjela, ve dvacátém století se pracovní podmínky výrazně zlepšovaly. Už nebylo nutné otrocky pracovat pouze z toho důvodu, abychom se uživili, ale pro mnohé nastala možnost spojit práci s vlastní seberealizací. Dnes žijeme ve vyspělé společnosti, která se překotně vyvíjí a vůbec ji nejde srovnávat se společností před sto lety.
Proto vyvstává otázka. O kolik jsme ve vnímání své práce pokročili? Zabýváme se prací, která nám dává smysl? Děláme práci, která nás naplňuje?
Arnold Schwarzenegger ve svém slavném projevu na konferenci zabývající se motivací řekl.
„Žijeme ve vyspělé době, a i přesto dnes 74 procent Američanů nesnáší svou práci. Většina lidí nemá ráda to, co dělá. Protože nemají jasný cíl, za kterým by mohli jít. Jen tak přešlapují na místě a čekají až se otevřou nové pracovní pozice. A pak když tu práci dostanou jsou rádi, protože práci potřebují. Pak ale zjistí že je to dřina. Že to není žádná zábava. Pouze čtvrtina lidí má ráda svou práci.“
Myslím, že i u nás je to velmi podobné. Většina lidí přijala mentalitu zaměstnance. Proto budou vždy hledat zaměstnání. Obecně to není špatně. Zcela jistě existuje skupina lidí, kteří chodí do práce, která je naplňuje. Dává jim smysl a jsou spokojení s tím co dělají. Dokázali si to tak zařídit. Ale je jich menšina.
Problém nastává pokud svou práci nesnášíte. Pokud jste z ní frustrovaní. Pak je dobré se nad tím zamyslet. A položit sami sobě otázky.
Chci jednu třetinu svého života prožít v něčem co nesnáším? Stojí mi to za to?
Jakou mám motivaci při hledání své práce?
Jsou to jen peníze?
Jaká činnost by pro mě byla naplňující?
Jakou činnost bych vlastně ani nepovažoval za práci?
Jaké jsou moje silné stránky?
Ale především: Jaký je můj životní cíl?
Definování si toho, co chci, je nutnost. Bez toho nejde ani najít cestu. A tudíž ani podniknout postupné kroky.
Když se kolem sebe rozhlédnete, zcela jistě takové lidi najdete. Lidi, kteří mají jasnou představu, co chtějí dělat a čím chtějí být. Poznáte je i podle toho, že vypadají šťastně.
Pokud chtěli cestovat, tak jejich práce je spojená s cestováním. Pokud milují koně, jejich práce je s chovem koní spojená. Pokud chtěli být závodníky, tak závodí. Jestliže bylo jejich touhou podnikat, tak podnikají. A jestliže milují hudbu, tak ji dělají. I s pochopením toho, že ne vždy je to cesta zalitá sluncem.
Prostě se nespokojili pouze s tím, že potřebují práci na zaplacení složenek.
